"Třicátníci" versus "Padesátníci"
Problém věkové diskriminace se na poli zaměstnanosti v našich zeměpisných šířkách řeší již delší dobu, a to nejen v rámci odborné veřejnosti. Domníváme se, že se v širších souvislostech jedná spíše o problém celospolečenský. Každý z nás zřejmě již slyšel o situaci, kdy má například firma několik kandidátů s prakticky podobným odborným profilem, liší se však rokem narození. V dnešním celospolečenském klimatu v oblasti zaměstnanosti jsou lidé 50 a výše věku prakticky vždy bez šance v konkurenci s tzv. „třicátníky“.
Je tedy prakticky pravidlem, že dravost a sebevědomí dostává přednost před zkušeností a rozvahou. Naše „porevoluční“ společnost již naprosto přivykla faktu, že na předních managerských pozicích, ale bohužel i na vysokých postech státní exekutivy se zcela samozřejmě zabydleli „třicátníci“ a leckdy ani ne „třicátníci“. Že nikdy v oboru nepracovali? Že nemají dostatek řídících zkušeností? Že dochází občas k trapným situacím při mezinárodních jednáních i na nejvyšší úrovni, jelikož ne všechny kultury jsou schopné tento typicky „postkomunistický“ trend pochopit? To vědí všichni, ale i tak jsme zřejmě všichni ochotni tento fakt akceptovat.
Naše společnost se vyznačuje velmi často diskutovanou tolerantností v oblasti morálky. Většině populace připadá dnes již naprosto normální, když si tzv. „zralý padesátník“ založí novou rodinu a vůbec nepochybujeme o tom, že je schopen se správně a zcela plnohodnotně postarat o své malé děti. Proč se ale řada personalistů zároveň domnívá, že tito „zralí padesátníci“ nejsou již schopni plnohodnotně řídit společnost v oboru, ve kterém mají leckdy i 30 letou praxi? Právě toto budou otázky, na které se bude občanské sdružení Plus 50 snažit hledat odpovědi. A nejen u personalistů. Ti používají velmi často jako argument technologický vývoj, globalizace, flexibilita,…. Ale páni personalisté, to vše tady již bylo, jen se to možná jinak nazývalo, např. mezinárodní spolupráce, přizpůsobivost, atd. Dalším častým argumentem je, že nasazení a výkonnost starších pracovníků údajně není na požadované úrovni. Není spíše problém v tom, že „třicetiletý“ manager raději řídí podřízené, kteří nejsou ve věku jeho rodičů?V rámci objektivity musíme přiznat, že starší a zkušenější pracovníci se firmě zdají mzdově náročnější. Je pravdou, že mladší ročníky akceptují i nižší nástupní platy, avšak je nutné se na problém dívat z širšího hlediska ,jelikož právě náklady na zapracování nového pracovníka se ztrácejí v propadlišti dějin v momentu, kdy mladý – perspektivní pracovník, po získání náležité praxe, využije veškeré získané informace a odchází tzv. „za lepším“. Opět tedy stojí na vahách častá fluktuace a loajalita.
Vzhledem ke stárnoucí celoevropské společnosti je statisticky nanejvýš jasné, že „třicátníků“ bude relativně ubývat. Možná je také dobré si uvědomit „sladké tajemství“, většina z nás se dožijeme situace, kdy právě my budeme v pozici „padesátníků“ a zřejmě ne všem se nám podaří vydělat za období „perspektivních třicátníků“ tolik, abychom se v tomto období stali pouhými rentiéry.
A právě změnou celospolečenského pohledu na zaměstnanost starších ročníků se zabývá občanské sdružení Plus 50. Každý z Vás může svým způsobem pomoci nám změnit myšlení firem a poukázat na potenciál zkušených pracovníků. V současné době kolektiv občanského sdružení zpracovává projekt, při kterém se bude snažit dokázat schopnost plnohodnotného zařazení „plus padesátníků“ do rozdílných pracovních procesů v praxi, přičemž zaměstnavatel bude mít možnost sám vyhodnotit plusy a mínusy těchto pracovníků.
Zpět na seznam článků | Nahoru
